Jsem růže ve váze plné vody,

Bojím se noci,

bojím se tmy.

Slunce již zapadá a já se znovu potápím do své samoty. Vítr už si nehraje s trávou a ani listy na mé koruně nemávají ptákům. Všichni už spí. Jen já vždy zůstanu poslušně

Chemie prý není věda,

Bez taháků už to nedám.

Teorii, rovnici

Zvládají

HÁDANKA

Zkuste uhádnout,

kdo jsem.

V zahradě můžete mě zahlédnout,

každičký den.

Nohy mám v zemi.

Ano, jsem rostlina.

Trny rostou mi.

Ne, nejsem Malina.

Mám velké, krásné květy,

velikost nabývajíc léty.

Sytě zelené lístky,

já jsem symbol lásky.

Kvetu červeně, modře i bíle,

zažívám s vámi důležité chvíle.

Bývám na svatbách i na pohřbech...

Správně, Růže, kdo to řek?

Svatá Markéta se dává vyobrazovat s drakem u nohou a křížem v ruce...

...Markéta byla prostá pasačka

Jednoho krásného dne seděla Karkulka pod jabloní ve stínu a psala babičce e-mail, aby jí informovala, že příští týden přijede. V té době byla v těžké situaci, šéf ji nechtěl dát

Bufet

V bufetu je vše,

o čem se ti zdá.

Od krysy až k sůše,

od popcornu dál.

Dluha tu vždy můžeš mít,

však nezapomeň zaplatit.

Na židli sedí plešatá hlava,

občas dobré rady dává.

Od koly až po čaje,

jsou tu dobré výdaje.

Bonbonů je tu dost,

zaplnilo by to Karlův most.

Babiččin perník, skořicový šroub,

pro co se mám sakra rozhodnout...

Začíná hodina,

už musím jít.

Bude to Němčina,

o bonbonech budu snít.

M+M+M

PROCITNUTÍ

Vychází slunce. Už?! Chci tu ještě sedět a nevnímat co se kolem mě děje, Tak jako celou noc. Možná den, týden? Nevím, jak dlouho tu sedím. Vím, že teď sedím na střeše

NAVŽDY SÁM

Vychází slunce,

už mezi mými pažemi