Svatá Markéta se dává vyobrazovat s drakem u nohou a křížem v ruce...
...Markéta byla prostá pasačka hus. Žila si na statku poklidně a krásně nic jí nescházelo. Jednoho dne však našla zraněného chlapce a odnesla jej domů, měl poraněnou nohu zřejmě o trn, ale ne a ne se probudit. Den na to bylo v království vyhlášeno pátrání po malém princi Valentýnovi. Ztratil se a není vyloučeno, že je i mimo královský palác. Markéta se snažila chlapce uzdravit. Nedařilo se. Když se k ní doneslo, že se ztratil královský syn, utíkala domů, popadla chlapce a vyrazila s ním do království. V království jí nechtěli vpustit dovnitř, když přišla královna k hlavní bráně a zeptala se: "Co se to tu děje?!" Než jí stihl kdokoliv odpovědět, spatřila chlapce v Markétině náruči. Rozkázala: "Pusťte ji, nese nám našeho Valentýna!" Král uslyšel královnu a rozběhl se za nimi. " Ó můj bože, co se mu stalo? Co jste mu udělala?" otázal se král Markéty. Markéta začala s vysvětlováním: Našla jsem ho na louce, když jsem šla náhodou kolem, měl v noze trn a nevnímal mne." Král nechal zavolat královského doktora, aby chlapce prohlédl a poté řekl Markétě: "Děkujeme ti, zůstaň u nás, vypadáš jako dobré a slušné děvče." Zavolal své komorné a řekl jim "Dejte jí šaty a něco k jídlu poté jí zaveďte do pokoje pro hosty a uděláte vše, co si bude přát."Markéta byla skromná, nepožadovala toho moc. Vykoupala se, převlékla se a poprosila komorné, aby ji zavedli do pokoje, že se chce trošku prospat po tak náročné cestě. Markétě se zprvu na zámku líbilo, ale po pár měsících jí bylo líto, že své rodiče nechala ve vesnici. Poprosila krále, aby se mohla vrátit. Král jí podal návrh: "Nechám pro tvé rodiče poslat kočár a budou žít tady s tebou na zámku a ty nám budeš pomáhat s výchovou našeho Valentýna, přijímáš tento návrh?" Markéta chvíli přemýšlela "Dobrá, ale mám jednu podmínku, budeme smět s Valentýnem do přírody." Král opověděl "Když myslíš." Po třech dnech čekání se Markéta konečně dočkala, její rodiče přijeli, vítala se s nimi, poté přišli král s královnou. "Vítejte" řekl král "jsme rádi, že jste tady." Markéty otec byl udiven, že ho král vítá, jako kdyby byl jeho nejlepší kamarád, ale nic neříkal. Byl zrovna čas oběda, u jídelního stolu bylo tolik jídla, Markétě už to přišlo normální, ale její rodiče byli udiveni. Po obědě vzala Markéta Valentýna ven k potoku. Skákali přes něj, koupali si v něm nohy, nebo u něj jen tak posedávali. A tak to šlo den za dnem, měsíc za měsícem. Už uplynuli dva roky od toho, co Markéty rodiče přijeli na zámek. Královna brala Markétu jako by to byla její dcera. Proto jí také nechala uspořádat oslavu jejich osmnáctých narozenin. Na slavnost přijeli princové a princezny, které Markéta nikdy neviděla. Přišlo jí to od královny velmi milé. Najednou spatřila krásného prince. Princ si všiml jejího pohledu a šel, rychlím, ladným krokem k Markétě. "Ahoj, to je oslava tvých narozenin?" zeptal se princ. "Ano, jak se jmenuješ?" zeptala se opatrně, ale s úsměvem Markéta. "Jmenuji se Henry a ty?" zamumlal. "Jsem Markéta, nejsem princezna, pouze žiji na zámku." " To nevadí" odpověděl Henry "jsi krásnější než všechny princezny co znám". Markéta nevěděla, co odpovědět pouze se začervenala "Ó to je milé, ale půjdu teď za rodiči jistě se diví, kde jsem," vykoktala ze sebe Markéta. "Ou jistě, uvidíme se později?"zeptal se s nadějí Henry. "To nevím, ale neříkám, že ne." Řekla s úsměvem Markéta. Dalšího dne se Markéta probudila svěží a plná energie. Myslela na krásného a mladého prince, kterého včera tak odbyla. Když šla ven s malým princem Valentýnem, nekoukala, kam jdou, když v tom najednou Valentýn zmizel a Markéta ho nemohla najít. Prohledala skoro celý les, ale Valentýn nikde. Začala si zoufat "To snad ne teď mě poženou!" Vylezla na horu, aby se rozhlédla, jestli Valentýna někde neuvidí. Rozhlédla se, na protější straně zahlédla Valentýna, jak stojí na vrcholku protější hory. Křikla na něj: "Valentýne, počkej na mě, jdu za tebou." Ale neměla to dělat, Valentýn se lekl a utekl. Markéta neváhala a rozběhla se. Našla Valentýna skrčeného pod smrčkem a celý se třásl. "Co se ti stalo?" vyptávala se. Valentýn neodpověděl. Markéta vzala Valentýna za ruku a vylezla s ním na vrchol hory. Jenže Valentýn byl tak vyděšený, že neviděl, kam šlape. Najednou mu to podjelo, a kdyby ho Markéta nedržela za ruku, určitě by spadl. Markéta chlapce vytáhla nahoru, ale v tom šlápla na mokré jehličí, ujelo jí to a už padala dolů ze skály, Valentýn se jí naštěstí včas pustil. Valentýn se vzpamatoval, rozběhl se dolů, ale Markéta ležela bez pohybu na zemi. Proto se Valentýn rozběhl pro pomoc, ale i královský doktor mohl pouze říci "Markéta, usnula na vždy". Celé království bylo t této zprávy zdrcené. Nechali Markétě vystrojit pohřeb, pozvali i prince Henryho. Všichni plakali. Král mluvil s papežem a společně se dohodli, že za Markétiny dobré skutky jí nechají prohlásit za svatou.