Letadla Chrudim
Prý nám to ukáže a možná budeme moct i řídit. No a proto za ním jedeme rovnou na letiště. ,,Tak jsme na místě‘‘ zvolala moje mamka nadšeně. No jo a to to teprve začíná. Jakmile vystoupíme z auta tak se na nás vrhne těch pár kamarádů. A nadělají takovou paseku, jako kdybychom se neviděli dvacet let nebo co. Tak jsme vystoupili a už k nám běží. Začalo všechno to líbání a objímání a tohle já musím snést. Mamka řekla, že tu dobře vaří tak se půjdeme najíst, ale já nemám hlad. Vaří tu opravdu dobře, ale snědla jsem toho jen pramálo. O zbytek se postaral můj nenasytný taťka, který se předtím rozjedl svíčkovou. Jsou tu na to jenom dva lidé, kteří obsluhují a zároveň i vaří. Potom konečně nadešel čas, kdy ten kamarád vytáhl letadlo. Posadil mě na sedadlo vlevo a připoutal mě. To letadlo má prý motor za starého akrobata. Jak starého!? Vysvětlil mi jak se ta věc řídí a už jsme byli ve vzduchu. Vlastně jsem celou dobu řídila já, ale vůbec to nebylo těžké. Letěli jsme nad babiččinou chalupou a tak jsme jí zamávali křídly. Přistával už on, to bych asi nezvládla. Moc to drncalo.
Pak už letěli jenom dospělí. Ještě jsme se každý proletěli větroněm, ale bylo to kratší a nemohli jsme řídit. Navečer už jsme odjeli k babičce, už na nás čekala. A to naše letadlo opravdu viděla a mávala nám zpátky.